Listopad 2007

Vánoční pečená jablka s marcipánem

30. listopadu 2007 v 17:09 Vánoce
Ingredience: jablka, bílé víno na podlití
Náplň: 1/2 dávky másla, 1/2 dávky surového marcipánu, neslané pistácie, vlašské ořechy, rozinky, mandle, rum
Omáčka: 1/2-3/4 l mléka, 100 g másla, 1 vanilkový pudink, vanilkový cukr podle chuti, skořice, rum
Postup přípravy: Jablka oloupeme a vykrojíme střed (jablko zůstane vcelku). Do vzniklého otvoru dáme náplň. Na náplň vyšleháme máslo, vešleháme marcipán a můžeme ochutit rumem, přdáme nahrubo nakrájené ořechy a mandle, také rozinky. Jablka naskládáme na pekáček a zalijeme bílým vínem na cca 2 cm. Na každé jablíčko dáme plátek másla a pečeme při 150 stupních dozlatova. Podáváme teplé s omáčkou a šlehačkou.
Na omáčku přivedeme mléko s pud. práškem k varu a povaříme (mléka dáme tolik, jak hustou omáčku chceme mít), ochutíme cukrem, rumem a skořicí, přidáme rum, pak do teplé omáčky vmícháme máslo a ihned podáváme.

Autor: Jana S.

Pečené cukroví - Karamelové cukroví

30. listopadu 2007 v 17:07 Vánoce
Ingredience: 1 plechovka slazeného mléka Salko, 4 hrstě polohrubé mouky, nasekané vlašské ořechy, čokoládová poleva v sáčku
Postup přípravy: Plechovku SALKA vařit cca 2 hodiny. Nechat vychladnout! Pak otevřít a vyklopit do mísy. Přidávat polohrubou mouku po částech. Na jednu plechovku tak cca 4 hrstě. Vymazat plech a vysypat moukou nebo strouhankou. Těsto rozetřít mokrou stěrkou nebo přímo rukama naplácat.Jde to špatně, lepí se na ruce ale s mokrýma rukama to zvládnete. Posypat sekanými ořechy. Dát do trouby. Až budou okraje zlatavé je hotovo. Nádherně to voní po karamelu. Ihned nakrájet na kostičky nebo jiné tvary. Nechat na plechu do vychladnutí a pak pocákat čokoládovou polevou. Rozlámat od sebe a uložit do krabice. Na jeden plech je třeba dvojitá dávka.

Pečené cukroví - Pomerančové rohlíčky

30. listopadu 2007 v 17:04 Vánoce
Ingredience: Rohlíčky: jako podklad - upéct předem z lineckého těsta (si 40 ks)
Náplň: asi 2-3 kusy malé balíčky kandované ovoce, mleté oříšky, marmeláda, mleté (drcené)piškoty, rum, dle chuti trochu cukru event. vanilkový cukr
Poleva: čokoládová
Postup přípravy: Kandované ovoce umeleme event. drobně nakrájíme. Vše zpracujeme na hmotu, která se dá tvarovat na rohlíčky - do délky i výšky včetně špiček. Necháme trochu odpočinout a poleváme čokoládovou polevou.

Poznámka: rohlíčky vykrájíme z kolečka (jako měsíc).

autor: Iva Malá

Pečené cukroví - Mandlové cukroví

30. listopadu 2007 v 16:59 Vánoce
Mandlové cukroví - obrázek
Ingredience: 200 g hladké mouky, 120 g másla, 160 g moučkového cukru, 30 g mletých mandlí.

Postup přípravy: Z uvedených surovin vypracujeme těsto a necháme ho v chladu odpočinout. Pak je vyválíme, vykrajujeme různé tvary. Vychladlé cukroví plníme marmeládou.

Jmelí a výroba svícnu

24. listopadu 2007 v 19:28 Vánoce

Jmelí přináší štěstí a dává sílu.

Líbání pod jmelím je stará tradice - lidé věří, že jim polibek zaručí štěstí, zdraví a lásku po celý příští rok. Je to asi tím, že zelené listy navozují v nevlídném zimním období pocit života, energie a nesmrtelnosti.
Tuto stále zelenou rostlinu dobře znali už naši předkové. Připadala jim tajemná, protože roste vysoko v korunách stromů a její plody připomínají malé perly. Zvyk používat jmelí jako vánoční dekoraci se z Anglie postupně rozšířil na celý evropský kontinent. Dnes si můžeme před Vánoci koupit větvičky zeleného, stříbrného nebo zlatého jmelí.
Tato rostlina ovšem není jen krásnou dekorací, má také léčivé účinky. Snižuje krevní tlak, podporuje srdeční činnost a působí proti zánětům.

Potěšte sebe nebo své přátele vlastnoručně vyrobeným malým svícnem.
Stále zelený
Potěšte sebe nebo své přátele vlastnoručně vyrobeným malým svícnem. Stačí jen zajít na trh a koupit si pár větviček jmelí.
Co potřebujete:
3 větvičky jmelí, vánoční koule, svíčky, nit nebo vázací drát, drátěnou nebo kovovou misku.
Jak na to:
Větvičku jmelí rozdělte na menší části a s pomocí vázacího drátu nebo nitě je vytvarujte do věnce. Vložte ho do misky.
POZOR: Větvičky dobře upevněte, aby nepřevrhly svíčky. Do středu umístěte velké svíce, podle fantazie naaranžujte na svícen lesklé koule nebo jiné ozdoby.

Netradičně tradiční stromeček

24. listopadu 2007 v 19:20 Vánoce

Symbol Vánoc, kolem kterého se soustředí celé sváteční období.

Každá rodina si vánoční stromeček pečlivě vybírá, hledá pro něj v bytě nejlepší místo, celé hodiny ho zdobí a večer pod ním rozbaluje to nejkrásnější - dárky.
Něco z historie
Vánoční stromek u nás nemá příliš dlouhou tradici. Poprvé se rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha v roce 1812. Častěji objevovat se začal až ve 40. letech 19. století, a sice v bohatých pražských měšťanských rodinách, kde si lidé zdobili živé stromečky (hlavně smrčky nebo jedličky) sladkým pečivem, perníkem a ovocem (jablky, hruškami, rozinkami a mandlemi).
Svíčky (nejprve lojové) se na stromečku poprvé rozsvítily v roce 1860. Na venkově se ozdobené stromečky začaly objevovat mnohem později. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.
Ovšem dnes už ozdobený stromeček k Vánocům neodmyslitelně patří a pokud chcete držet krok s módními trendy a nemáte čas shánět stromeček čerstvě uříznutý, pořiďte si umělý. Výběr je opravdu velký. V obchodním řetězci Tesco si můžete koupit například stromeček bílý, růžový, ale třeba i černý.
Trendy pro letošek
Černá barva, která byla dříve označována jako smuteční a ponurá, je v poslední době považována za barvu luxusní, čistou a jednoduchou. Pro letošek bude k vánočním svátkům patřit černo-zlatá, černo-stříbrná a černo-rudá kombinace spolu s výraznými, lesklými barevnými doplňky. To vše dodá vašemu pokoji nádech luxusu.
Pokud jste méně odvážná, ale chcete držet krok s módními trendy, ozdobte si stromeček aspoň módními barvami a staré ozdoby nechte letos uložené v krabicích. Letos "pofrčí" vánoční ozdoby v hnědé, béžové a oranžové barvě.
Popusťte tedy uzdu své fantazii a vyberte si vánoční stromeček tak, aby vás naladil do té správné sváteční atmosféry.
Výhody a nevýhody řezaného stromečku:
+ čerstvě uříznutý stromeček krásně provoní celý byt
- brzy opadává a všude po bytě je plno jehličí
- potřebujete místo na jeho uskladnění

Pestrobarevně ozdobený stromeček potěší každé dítě.

Černá barva, dříve označována jako smuteční a ponurá, je v poslední době považována za barvu luxusní, čistou a jednoduchou.

Do dívčího pokoje se růžový stromek skvěle hodí.

Adventní věnec

18. listopadu 2007 v 13:36 Vánoce
Adventní věnec I
1 Materiál na adventní věnec: slaměný korpus, aranžovací drát, svícínky s bodcem, čerstvé větvičky okrasných dřevin, ozdoby a stuhy.
Adventní věnec I
2 Větvičky nastříháme na délku 10 až 15 cm. Adventní věnec I
3 Postupně je v jednom směru přivazujeme k věnci. Adventní věnec I
4 Střídáme různé druhy a odstíny rostliného materiálu. Nedoporučuji používat smrkové větvičky, rychle usychají a opadávají. Můžeme si pomoci tím, že místo slaměného věnce použijeme aranžovací hmotu na čerstvé květiny. Ta nám umožní udržovat rostliny ve vlhku a tím zpomalí schnutí. Nesmíme zapomínat na to, že uschlé rostliny by se od svíček mohly snadno zapálit. Nikdy nenechávejte hořící svíčky na věnci bez dozoru. Pokud se vám nepodaří udržet adventní věnec čerstvý po celý advent, raději si udělejte nový. Čerstvá vůně jehličí vám vaši námahu vynahradí. Adventní věnec I
5 Hotový věnec můžeme použít také na vchodové dveře. Adventní věnec I
6 Pokud chceme vytvořit věnec na stůl, zapíchneme do podkladu svícny a na ně dáme ještě před dalším aranžováním svíčky.
Adventní věnec I
7 Použijeme-li zajímavé rostliny, můžeme věnec použít bez dalšího zdobení. Adventní věnec I
8 Výrazné bílé svíčky jako dekorace postačí. Adventní věnec I
9 My jsme věnec obtočili zlatou stuhou a doplnili ozdobami ve tvaru balíčků, čerstvým lišejníkem a borovicovými, smrkovými a modřínovými šiškami. Adventní věnec I Adventní věnec I
10 Hotový adventní věnec

Sladké vánoční cukroví - BEZ CUKRU

18. listopadu 2007 v 13:28 Vánoce
Sladké, ale bez cukru a zdravé

Jáhlové kuličky
jáhly - 1 díl
tekutina - 4 díly
z toho: voda - 3 díly a mléko - 1 díl
strouhaný kokos, rozinky, lžíce medu (není nutný)
Z jáhel, které propláchneme v cedníku pod horkou vodou, uvaříme kaši - do hrnce vsypeme propláchnuté jáhly a zalijeme 4 díly tekutin (3 vody:1 mléku), přidáme špetku soli. Kaše je uvařena za 15 - 20 minut, občas jemně mícháme, vaříme na mírném ohni - kaše se nám za to odvděčí - nepřipaluje se. Když je dostatečně hustá, přisypeme rovnou do hrnce kokos, popřípadě přidáme med. Vmícháme propláchnuté rozinky, které těsto osladí. Kokosu tolik, aby byla hmota hustá. Pak tvarujeme vlhkýma rukama malé kuličky, které ještě obalujeme v kokosu. Klademe na tácek, po vychladnutí uchováváme v ledničce a rychle sníme.

Datlové pusinky
4 bílky, 20 dkg vlašských oříšků a pár mandlí, 15 dkg datlí, špetka soli
z bílků a špetky soli ušleháme tuhý sníh (nejlépe ve vodní lázni), do kterého opatrně vmícháme najemno namleté oříšky a usekané datle, které hmotu osladí. Na pečící papír tvoříme lžící bochánky z této hmoty. Pečeme nedlouho, spíše mírně, aby se hmota vysušila, ale propekla a byla mírně narůžovělá.

Placičky
Tyto placičky jsou velmi výživné a chutné.
Skládají se z mnoha semínek a jáhel. Uvaříme jáhlovou kaši jako v předchozím receptu, ještě do horké vmícháme kousek másla. Přidáme trochu medu. Mezitím promísíme v míse: sezamové semínko (10 dkg), lněné semínko (5 dkg), slunečnicové semínko (5 - 10 dkg), nasekané mandle, nasekané oříšky, propláchnuté rozinky. Směs smícháme s jáhlovou kaší, řádně promícháme vařečkou. Fantazii se meze nekladou, můžete přidat i datle nebo fíky, kousky sušeného ovoce atd. Potom vlhkýma rukama tvarujeme malé placičky, které se kladou na pečící papír. Pečeme při 150 - 180 °C cca 15 - 20 minut - opět spíše sušíme a dáváme pozor, aby se placičky zespoda nepřipálily. V polovině pečení je můžeme obrátit. Opět neskladujeme příliš dlouho, ale stejně už druhý den večer vetšinou není co skladovat - tak jsou dobré...

Fíkové kuličky
250 g přes noc namočených fíků, 200 g oříšků (lískové, vlašské), 2 polévkové lžíce karobu nebo kakaa, trochu mandlové esence. Vše umixujeme a tvoříme kuličky, které obalujeme v rozemletých oříšcích nebo kokosu. Nebo můžeme vytvořit váleček, který obalíme v kokosu, zabalíme do fólie a necháme ztuhnout. Potom krájíme na kolečka vlhkým nožem.

Kuličky
100 g lískových ořechů, 100 g mandlí, 1 hrnek ovesných vloček, 1 hrnek rozinek, mléko (sojové), kokos - rozinky den předem namočíme, pak je pomeleme na masovém mlýnku. Do nich vpracujeme rozemleté ořechy, mandle a vločky, podle potřeby zředíme mlékem (sojovým). Z hmoty tvarujeme kuličky, které obalujeme v kokosu.

Banánovo-datlové cukroví
4 - 5 banánů, 1/2 šálku nasekaných datlí, 1/2 šálku nasekaných vlašských ořechů, 1/2 čajové lžičky soli, vanilka (nemusí být), 2 šálky ovesných vloček, 1/4 šálku kokosu.
Banány rozmačkáme vidličkou, ostatní ingredience kromě kokosu zamícháme a 15 minut necháme odležet. Na pečící papír nebo vymaštěný plech dáme lžičkou hrudky, které sypeme kokosem. Pečeme (sušíme) v mírně vyhřáté troubě - cukroví má být nahnědlé ale vláčné. Opět se musí skledovat v lednici nebo velkém chladnu a rychle sníst, banány by rychle podlehly zkáze.

Jablečná dobrota
Jablka oloupeme, zbavíme jadřínců a rozkrájíme na malé kousky, vložíme do hrnce a s velmi malým množstvím vody dusíme (vody opravdu jen aby se hmota nepřipalovala) až do rozvaření. Na plech tvoříme "bobečky" zdobítkem na krémy nebo polevy (s tím větším otvorem samozrejmě) a na každý dáme ještě půlku ořechu. Sušíme na kamnech, topení nebo opravdu v mírně vyhřáté troubě.

Lidové vánoční pokrmy

18. listopadu 2007 v 13:26 Vánoce
Černý kuba
250 g krupek, 500 g čerstvých nebo 50 g sušených hub, 100 g másla, cibule, česnek, kmín a sůl
Krupky uvaříte doměkka s kouskem másla, solí a kmínem. Na cibulce podusíte houby (sušené nejprve namočíte na 1 hodinu do studené vody, pak necháte okapat). Vše smícháte dohromady, přidáte utřený česnek, dosolíte, omastíte a zapečete. Dříve jedli z jednoho pekáčku a přikusovali kyselé naložené švestky.

Vánoční krupice (nebo hrách)
1/4 kg hrubé mouky se osmaží dočervena na 4 lžících oleje, vysype se do hustého síta a v páře se nechá nabobtnat. Podává se se strouhaným perníkem, cukrem a mastí se rozpuštěným máslem.

Datle nebo švestky v čokoládě
Datle nebo švestky bez pecek namočíme na noc do rumu, druhý den je naplníme mandlí. Rozehřejeme 1 díl 100% ztuženého tuku a dva díly hořké čokolády (nevařit!), ovoce napíchnuté na špejli nebo jehlici v polevě namáčíme a na pečícím papíru nebo alobalu necháme v lednici ztuhnout. Můžeme i ozdobit podle chuti a vkusu - bílou čokoládou, kousky mandlí, různým cukrovým sypáním.

Muzika
hrst sušených švestek, sušených hrušek a křížal
kousek celé skořice (nebo půl lžičky mleté)
2 hřebíčky (anýz, badyán...)
1 lžíce medu
1/2 citrónu
Sušené ovoce propláchneme studenou a následně horkou vodou, dáme do hrnce, zalijeme studenou vodou a necháme přes noc máčet. Druhý den přidáme skořici a hřebíček a druhý den, společně s medem a citrónovou kůrou vaříme doměkka. Z horkého kompotu vyjmeme koření a citrónovou kůru, směs zakapeme citrónovou šťávou a necháme vychladnout. Citrónovou kůru můžeme do směsi nastrouhat. Muziku podáváme na zakončení vánočního menu s vánočkou nebo s cukrovím. Muzika nebyla jen vánoční jídlo, ale připravovala se celou zimu, protože nasušeného ovoce bylo dostatek.

Jan Hus - životopis

18. listopadu 2007 v 13:22 Referáty
český myslitel a náboženský reformátor

narozen asi 1371 patrně v Husinci u Prachatic
zemřel 6. 7. 1415 upálením v německé Kostnici

Životopis

Husův otec byl snad zemědělec či řemeslník, o matce je známo jen, že byla zbožná. Hus měl bratra, kterému psal jeden z posledních dopisů z Kostnice. Základní školu vychodil patrně v Prachaticích. Chtěl se stát knězem, což tehdy znamenalo dobré a jisté živobytí, a tak s pomocí otcova přítele mistra Křišťana od roku 1390 studoval na univerzitě v Praze. Bydlel na Ovocném trhu v koleji krále Václava. Zde dostal podle tehdejšího zvyku jméno podle obce, z níž přišel, tedy Jan z Husince, z čehož vzniklo časem Jan Hus. Od roku 1393 byl bakalářem a 1396 mistrem svobodných umění a po dalších 4 letech studia na teologické fakultě byl roku 1400 vysvěcen na kněze. Od roku 1402 byl kazatelem v univerzitní Betlémské kapli na Starém Městě pražském a na univerzitě dál působil jako učitel (mistr). Na artistické fakultě (fakulta tzv. svobodných umění, z níž vznikla filozofická fakulta) přednášel teologii, která byla považována za vrchol tehdejší učenosti. V letech 1401 - 02 byl děkanem artistické fakulty. Zasloužil se o vydání Dekretu kutnohorského (1409), kterým Václav IV. přiznal Čechům na univerzitě hlasovací převahu nad cizinci, čímž zvítězila Husova reformní skupina v zápase o pražskou univerzitu nad německými ideovými protivníky. Němečtí studenti i učitelé na protest opustili Prahu a Hus se stal v letech 1409 - 10 rektorem Karlovy univerzity. Zde stál v čele skupiny českých univerzitních mistrů, stoupenců anglického teologa Jana Viklefa (1320 - 84), který hlásal život duchovních v chudobě a nutnost zbavit církev pozemkového majetku ve prospěch státu. Hus totiž nabyl přesvědčení, že příčinou tehdejší krize církve je její bohatství, a tak veřejně volal po nápravě špatných poměrů. Vedle činnosti kazatelské rozvíjel i svou činnost spisovatelskou. Jako středověký univerzitní profesor psal svá pojednání většinou latinsky, i když kázal v češtině, avšak časem i v jeho literární tvorbě převládla čeština, aby své myšlenky sdělil i širší veřejnosti.
Husova česká kázání v Betlémské kapli měla velký ohlas. Jeho osoba musela mít mimořádné charisma, jen tak lze vysvětlit jeho obrovský vliv mezi lidem i horními vrstvami. Hus měl přízeň arcibiskupa, přístup ke dvoru a na jeho kázání prý chodila i královna Žofie. Kaple se stala veřejnou tribunou, odkud Hus zápasil o nápravu křesťanské církve a společnosti, bojoval proti bezpráví na slabých a bezmocných, poukazoval na nesrovnalost mezi církevním učením a praxí, kritizoval bohatství církve, smilstvo, a svaté války. Vyzýval kněze, aby žili podle Kristova evangelia, nikdy však nevolal po násilí a revoluci, ke které přispěli jeho pokračovatelé a žáci. V roce 1410 dal pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka spálit Viklefovy spisy, což byl počátek tažení proti Husovi, který odmítl předvolání k procesu před římskou kurií (centrálmí správa církve podřízená papeži). Původní sympatie a podporu krále Václava IV. ztratil Hus v roce 1412. Tehdy církev zorganizovala akci na získávání peněz pro papeže Jana XXIII. na konkurenční boj s dalšími dvěma papeži Řehořem a Benediktem (trojpapežství). Hus tehdy brojil silně proti prodeji odpůstků (svatokupectví) a přímo vyhlásil, že papežovo jednání se neshoduje s Kristem. Král Václav se bál ztratit podporu Říma pro své mocenské plány, a tak přestal Husa chránit. Zalekli se i Husovi univerzitní přívrženci a distancovali se od něj. V roce 1412 papež vyhlásil nad Prahou interdikt, tj. zákaz veškeré církevní činnosti pro Husa, sloužení mší, křtů, požehnání i pohřbů svateb aj. Tehdy Hus odešel do rodných jižních Čech na hrádek zemanů z Kozího u Sezimova Ústí a pak mu poskytl útočiště na hradě Krakovci u Rakovníka Jindřich Lefl z Lažan. V jižních Čechách Hus nejprve psal, ale brzy začal i kázat v plenéru mimo kostel. Na jeho kázání proudilo čím dál více lidí. Cílem církve však bylo nebezpečného buřiče dostat před církevní soud. Za záminku si vzali koncil svolaný k odstranění trojpapeženstva a k nastolení pořádku v církvi. Koncil se konal roku 1415 v Kostnici a zasloužil se o něj syn Karla IV. Zikmund. Pro Husa to byla příležitost promluvit před shromážděním křesťanstva. Počáteční obavy, že se koncil postaví proti němu, zmizely, když mu sám budoucí král Zikmund nabídl ochranu. Tak se 3. listopadu 1414 Hus s doprovodem vydal z Krakovce do Kostnice. Zde se ubytoval v domě vdovy Fidy Pfisterové, odkud byl po 3 týdnech vylákán pod záminkou rozhovoru s kardinály a odveden do vězení. Po pár dnech byl přemístěn do studené kobky v dominikánském klášteře na ostrůvku u břehu Bodamského jezera. Jeho přítel Jan z Chlumu, který ho do Kostnice provázel, zatím marně intervenoval na mnoha místech. Dokonce vylepil v Kostnici ostrý projev, na němž snad spolupracoval Husův advokát Jan z Jesenice. Na podporu Husa tehdy přišel Kostnickému koncilu dokonce list české a moravské šlechty opatřený 452 pečetěmi, což tehdy znamenalo nevídaný protest urozených proti církevnímu soudu. Soud nechtěl Husa za každou cenu odsoudit, neměli zájem učinit z něj mučedníka, chtěli však, aby odvolal některé své články, které církevní soud shledal kacířskými. Hus ve vězení onemocněl, stále však doufal, že mu bude umožněno veřejné slyšení, na které se i ve svízelné situaci pečlivě připravoval. Nechtěl za každou cenu trvat na svém učení, jeho zásadou bylo, že "...kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného...". Vysvětlit své názory mu však nebylo umožněno, aniž by jeho odpůrci sami něco vysvětlovali. Žádali pouze odvolání a přiznání. Hus odmítl učinit sebemenší ústupek, a tak byl nakonec odsouzen k smrti, aby církevní autorita neutrpěla. Byl odsvěcen, na hranici mu vsadili vysokou papírovu čepici, na níž byli namalování tři čerti a nápis: Hic est haeresiarcha (Toť jest arcikacíř). Byl upálen na hranici a jeho popel vhozen do Rýna. Stalo se to, co církev nechtěla: smrtí ve jménu ideálu se stal "kacíř" nesmrtelným. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, které posléze přerostlo v husitskou revoluci. K omluvě katolické církve za smrt Mistra Jana došlo až v současnosti. V roce 1999 vyslovil papež Jan Pavel II. lítost na jeho smrtí.

Jan Hus v umění

Život a zejména tragická Husova smrt působila na současné umělce tak, že ho ztvárňovali jako asketicky štíhlého kazatele, přestože byl ve skutečnosti spíše menší a tělnatý. Nejstarším dokumentem s Husovým vyobrazením je Richenthalova kronika, jejíž autor byl při koncilu písařem v Kostnici a tedy Husa osobně poznal. Nejstarší české zobrazení upálení Mistra Jana Husa je v Bibli martinické z 1. pol. 15. st. Nejznámějším současným zobrazení Jana Husa je jeho pomník na Staroměstském náměstí od Ladislava Šalouna (viz také dokument Pomníky a sochy), obraz od Václava Brožíka i Maxe Švabinského a podobně ho ztvárnil herec Zdeněk Štěpánek ve Vávrově historickém filmu.

Památce Jana Husa

Husova památka však nikdy nezapadla. Již v 16. st. vycházely německé překlady jeho děl, hlásil se k němu např. Martin Luther jako ke svému předchůdci. Až do Bílé Hory trvala v Čechách husitská tradice bohoslužeb na Husovu památku, kterou slavili asi naposledy v Dačicích roku 1636, kde byla násilně ukončena. Doba protireformace po Bílé Hoře se sice snažila vymazat Husovo jméno, ale jeho památka byla oživena koncem 18. a počátkem 19. st. jako posila pro naše národní obrození. O shromáždění památek na Jana Husa, roztroušených v opisech po celých Čechách, se zasloužili Karel Jaromír Erben a František Palacký.
V roce 1834 vyzval kostnický purkmistr Prahu, Tábor a Husinec k uspořádání sbírky na postavení Husova památníku v místě jeho
upálení. Pomník byl odhalen roku 1862, tvoří jej velký bludný tzv. Husův kámen, na němž je vepsáno jméno Jana Husa a jeho přítele Jeronýma Pražského, který zde byl upálen o rok později. Pár let nato navštívili pomník poutníci z českých zemí, mezi nimi Bedřich Smetana, Karel Sabina, J. V. Frič. V roce 1878 byla na Husově domě v Kostnici, kde pobýval před uvržením do žaláře, odhalena pamětní deska. V roce 1913 dům odkoupilo konsorcium českých bank a byl předán do vlastnictví Společnosti Husova muzea. V letech 1978 - 80 byl zrekonstruován a zmodernizován a byla v něm instalována expozice o Janu Husovi, která se těší stálé pozornosti mnoha návštěvníků z celého světa.

Dílo

Hus byl významným spisovatelem. Vytvořil nový literární druh - traktát, učené pojednání náboženského či filozofického obsahu, který byl pak oblíbený několik staletí. Oproti latině vyzvedal úlohu mateřského jazyka. Je jedním ze zakladatelů literární češtiny, kterou psal pro širokou veřejnost. Odmítá germanismy a navrhl i nový jednodušší pravopis, v němž zavádí diakritická znaménka místo spřežek. Tím umožnil lepší šíření psaného a později i tištěného slova.

Latinská díla:
De ecclesia (O církvi; Kristus je hlavou církve, nikoliv papež, proto horlí proti slepé poslušnosti papežovi a jeho prelátů)
De ortographia Bohemica (O českém pravopise; autorství Husovo není v tomto případě zcela jisté)

Česká díla:
Knížky o svatokupectví (odsuzuje prodej papežských odpustků)
O šesti bludiech (názory na vztah mezi církví a životem; původní latinskou kratší verzi nechal vepsat na stěny kaple Betlémské)
Postila ( neboli Vyloženie sv. čtení nedělních; nejčtenější Husovo dílo, soubor lidově zaměřených traktátů)
Dcerka (neboli O poznání cesty pravé k spasení; vzdělavatelný spis, v němž je rádcem a laskavým vychovatelem)
Výklad Viery, Desatera a Páteře (tj. Otčenáše; spis, v němž zní vlastenecký tón, napsal pro ty, kteří se nemohli účastnit jeho kázání)
Listy, které psal z Kostnice svým přátelům, učitelům a žákům, dlouho kolovaly v opisech. V nich nabádá své přátele v Čechách, "aby se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli". To bylo Husovo životní krédo, jemuž byl věren do posledního okamžiku svého života.

Jan Hus na hranici Jan Hus

Barrandovský most

18. listopadu 2007 v 13:17 Referáty
Barrandovský most
...je třetím mostem přes Vltavu na území města Prahy (počítáno po proudu řeky). Je to největší, nejširší a nejšikmější a také nejrozsáhlejší mostní stavba v Praze. Most v těchto místech dlouho chyběl. V délce přes 11 km od mostu Palackého až ke zbraslavskému mostu Závodu míru nebyl pro automobily žádný přejezd přes řeku. Dnes je Barrandovský most součástí Jižní cesty, která propojuje dálnici D1 od Brna s dálnicí D5 od Berouna. Zabírá plochu 33 000 m2. Jeho největší šířka je 50 a nejmenší 40 m, jeho délka včetně úseku nad opěrami je přes 350 m. Most svírá s břehem úhel přes 50 stupňů. Pro most je charakteristické složité mimoúrovňové křížení, které ve velmi omezeném prostoru zajišťuje dopravní napojení na Smíchov, Velkou Chuchli a na výstupní barrandovskou komunikaci. Generálním projektantem mostu byl PÚDIS Praha pod vedením ing. Jiřího Hejnice, dodavatelem Stavby silnic a železnic. Most je z předpjatého betonu, skládá se ze dvou samostatných mostovek, z nichž každá má čtyři dopravní pruhy. Mostovky spočívají na společných pilířích založených přímo pod Vltavou na 260 mikropilotech v hloubce 14 m. Při stavbě mostu nešlo použít žádných moderních metod, naopak most byl vybudován klasickým způsobem, kdy se ještě mosty stavěly na pevné skruži a ručně. Nosná konstrukce mostu má proměnnou výšku i šířku a mění se i klopení vozovek.
Práce na přemostění Vltavy byly zahájeny v květnu 1978. První část mostu byla zprovozněna pro automobily v r. 1983. Slavnostní otevření celého mostu se pak konalo v r. 1988. Most byl tehdy pojmenován po bývakém prezidentovi Československa Antonínu Zápotockém. V r. 1990 rozhodla rada zastupitelů města Prahy o změně názvu na most Barrandovský.
Vzhledem k tomu, že nájezdová rampa mostu je jedno z nejnebezpečnějších míst na silnicích zejména pro kamiony, byly v tomto místě vůbec poprvé u nás instalovány na svodidlech svítící neonové pásy, které mají řidiče upozornit na dlouhé a prudké klesání z barrandovského kopce zakončené prudkou zatáčkou.
Na mostě je osazena betonová architektonická plastika ohromných rozměrů zvaná Rovnováha od sochaře Josefa Klimeše. Připomíná rozevřené písmeno U, její výška nad soklem je 6 m, šířka 14 m.

Korálkový svícínek na čajovou svíčku

17. listopadu 2007 v 15:10 Šikovné ruce
jp_svicen_012
Mám pro vás tip, jak si vyrobit korálkový svícínek na čajovou svíčku.
Co k postupu potřebujeme:
  • drátek o síle 0,3mm
  • korálky zlaté, modré, rokail tyčky zlaté
  • čajovou svíčku
  • štípačky
  • a trochu trpělivosti :)
jp_svicen_002
Začneme tak, že si uštípneme 2,4m tenkého drátu. Do půlky tohoto drátu navlékneme korálky v pořadí jaké je na následující fotce.
jp_svicen_003
Za posledním modrým korálkem drát ohneme a protáhneme zpět zlatým korálkem a navlékneme další korálky dle následující fotky.
jp_svicen_004
Drátek protáhneme v protisměru posledním zlatým korálkem dle fotky.
jp_svicen_005
Na levou část drátu navlékneme další korálky dle fotky.
jp_svicen_006
Pravý protáhneme v protisměru zlatou tyčkou a navlékneme další korálky dle fotky.
jp_svicen_007
Protáhnutí zlatou tyčkou zopakujeme a začneme navlékat opět cípek hvězdičky.
jp_svicen_008
Toto stále opakujeme, až obejdeme celý obvod svíčky. Zde drátek protáhneme první připravenou zlatou tyčkou a "zapošijeme".
Hotový svícínek je na světě!
jp_svicen_001

Kašmír

4. listopadu 2007 v 10:54 Toulky světem
V Himálaji, v údolí Kašmír vzniklo knížectví, které později přibralo další malá území. Dnes se jmenuje Džammů a Kašmír. Nad zemí se tyčí vysoké nelítostné hory Himálaje a Karákoramu a mezi nimi proslavená, krutá, osmitisícová K2. Sníh, led a mrazivý vítr tu nedává slunci žádnou šanci. Snad proto, aby si to sluníčko vynahradilo, na jihu velkým žárem spaluje dohněda celou zemi a suchý žhavý písek oslňuje každého, kdo se tam vydá.
A ještě něco je tam jedinečné. Houseboaty. Plovoucí hotely od těch nejprostších a nejskromnějších, až po ty nejluxusnější. Plavou po jezeře Dal v hlavním městě Šrinagar.
Kašmír, to není jen nádhera a majestátnost hor, není to jen žhavý písek a luxusní vlna. Je to také válka. Už mnoho let trvají boje mezi Pakistánem a Indií o přenádherný Kašmír. Po zuby ozbrojení vojáci se samopaly možná působí na první dojem jako pěst na oko. Ale i tohle patří ke Kašmíru.
Kašmír je jedna ze zemí na mém dlouhém seznamu, kam se určitě jednou podívám. Projdu hory Karákoramu, kde se na svazích pasou kašmírské kozy. Uctivě vzhlédnu k ledovým vrcholkům osmitisícovek, které končí až někde v kašmírském nebi. Nechám se uchvátit tisíc let starými kláštery ukrytými v nejtišších zákoutích kašmírských hor.
KašmírKašmírK2

Čad

4. listopadu 2007 v 10:51 Toulky světem
Čad se rozprostírá ve vnitrozemí v severní části střední Afriky. Severní třetinu pokrývá Sahara. Z písečnatých pouští vystupují pískovcové plošiny Ennedi (1450 m n. m.) a pohoří sopečného původu Tibesti. Pro velkou část země tvoří zdroj vody řeky Šari a Logone. Zde se rozprostírá i plytká pánev s Čadským jezerem, jehož rozloha se mění. Hlavní atrakcí je národní park Zakouma a okolí vysychajícího jezera Čad.
Bývalá francouzká kolonie získala nezávislost v roce 1960. Od nabytí samostostatnosti stát provázejí občanská válka doprovázená krvavými nepokoji a spory se sousedícími zeměmi, zejména Lýbií. Čad patří mezi nejchudší státy na světě. Většina obyvatel je odkázána na humanitární pomoc. Země má velmi pestré etnikum. Leží na rozhraní severní arabské a jižní černé Afriky.
Přírodní podmínky nejsou příliš nakloněné rozvoji zemědělství. Na jihu se pěstuje bavlna, arašídy a rýže. Jezero a řeky umožňují rybolov. Obyvatelé v žijící v savanách se živí chovem dobytka. Hlavním exportním artikl je bavlna. Nepatrný průmysl zpracování bavlny je zastoupen v hlavním městě.
obrazek
Čad


Disney (šablony, omalovánky)

3. listopadu 2007 v 20:04 Šablony pro barvy na sklo
Máš rád/a hry, chceš ji jednu zahrát on-line? Pak klikni na odkaz. Vyzbroj se, vycvič se a buď nejlepší. Pošli své soupeře k zemi!!!

Garfield (šablony, omalovánky)

3. listopadu 2007 v 19:47 Šablony pro barvy na sklo
Máš rád/a hry, chceš ji jednu zahrát on-line? Pak klikni na odkaz. Vyzbroj se, vycvič se a buď nejlepší. Pošli své soupeře k zemi!!!