Červenec 2007


Moře vyplavilo osmimetrovou obludu

12. července 2007 v 20:10 Rekordy a kuriozity

Na odlehlé pláži australského ostrova Tasmánie se objevil jeden z největších exemplářů chobotnice, jaký byl kdy spatřen.

Samotné tělo hlavonožce bez chapadel měří dva metry a v průměru má jeden metr. Celková délka obludy je osm metrů. Přesnou velikost však nebylo možné určit, protože chapadla byla poškozena.
Odborníci soudí, že jde o druh Architeuthis, který může dorůst do délky přes 10 metrů a vážit až 275 kilogramů. Tasmánský exemplář má 250 kilo.

Takového obra dosud ještě nikdo neviděl

Knutova show končí

10. července 2007 v 14:04 | Blesk.cz |  Smutné a štastné příběhy zvířat

Lední medvídek Knut (7 měs.) už dorostl v pořádného chlapáka, který váží 50 kg.

Už to není ten milý plyšáček, stává se z něj pomalu nebezpečná šelma.
Berlínská zoo se rozhodla ukončit show, kterou Knut se svým ošetřovatelem Thomasem Dörfleinem předváděl a která zahradě přitáhla miliony návštěvníků.

Máják na Ostrově Faru

10. července 2007 v 9:12 7 divů světa
Máják na Ostrově Faru se nachází v Egyptě u města Alexandrie a počítá se k sedmi divům světa .
Maják se zvedal do výšky 134 m a lodě ho mohly vidět z moře na vzdálenost az 56km (35 mil). Byl vybudovan ve 3 stoleti pr.n.l. Model, jak by měl asi maják vypadat: stavba měla čtvercový půdorys , jehož strany měřily 180-190 metrů. Na této základně stál pravděpodobně velký dvoupatrový palác se čtyřmi věžemi na každém rohu. Z jeho středu vystupovala asi 60-80metrů věž. Na jejím vrcholu byla okrouhlá sloupová síň, která byla na všechny strany otevřena - v ní se v noci zapalovaly hranice dříví. Na vrcholu bylo umisteno zrcadlo,ktere ve dne odrazelo slunecni svetlo. Na sloupech stála malá pyramidka zakončená mramorovou sochou Poseidóna . Stavba byla dokončena asi v roce 280 př. n. l., připisuje se architektu Sostratovi.Ve 14.stoleti byl majak znicen jako dusledek dvou velkych zemetreseni.V roce 1994 byly potapeci objeveny jeho pozustatky.

Artemidin chrám v Efesu

10. července 2007 v 9:04 7 divů světa
Artemidin chrám v Efesu známý též jako Artemision byl vybudován kolem roku 550 př. n. l. ve městě Efesos na pobřeží Malé Asie.
Artemidin chrám, postavený v jónském řádu, měl obdélný půdorys o rozměrech 115 x 55 metrů. Střední uzavřená cella obsahující sochu bohyně Artemis a zdobená drahokamy a vzácnými kovy. Cella byla obklopena celkem 125 štíhlými, 18 metrů vysokými jónskými sloupy, které cellu obíhaly ve dvou řadách. Výzdobu doplňovala také řada reliéfů. Ve své době byl chrám nejen jednou z největších staveb řeckého světa, ale byl také považován za jednu z jeho nejkrásnějších staveb a takřka normu jónského architektonického řádu. Proto byl prohlášen za jeden se sedmi divů světa. Chrám nesloužil pouze kultu bohyně, ale také jako dobové obchodní centrum.
V roce 356 př. n. l. byl chrám podpálen Herostratem s Efesu, neboť dotyčný toužil zapsat se do historie. Po dobytí Efesu Alexandrem Velikým byl obnoven, ale roku 262 n.l. byl zničen Góty. Přestože byl ještě jednou obnoven, ztratil ve 4. století po nástupu křesťanství význam. Jeho sporé zbytky objevil roku 1869 Angličan John Turtle Wood.
Soubor:Temple of Artemis.jpg
Soubor:Miniaturk 009.jpg Soubor:Ac artemisephesus.jpg

Pyramidy v Gíze

10. července 2007 v 8:58 7 divů světa
Jeden ze sedmi divů starověkého světa.
Již staří Řekové jezdili jako turisté do Egypta a obdivovali pyramidy v Gíze. A už tenkrát byli fascinováni velikostí, krásou a noblesou těchto staveb. Známý řecký dějepisec Herodotos dokonce napsal o pyramidách cestopis, který se těšil veliké popularitě. Tehdy Herodotos věděl jen z vyprávění Egypťanů, že tyto stavby si nechávali stavět egyptští vládcové, faraóni. Pojďme se nyní podívat blíže na tyto schody, po kterých putovaly duše egyptských faraonů až do nebe.

Chufuova pyramida, zvaná též Velká.

Bezesporu nejslavnější, nejznámější a největší egyptská pyramida. Její název v hieroglyfech lze přeložit jako "Chufu je na obzoru"

Rachefova pyramida

"Velký je Rachef ". To je doslovný překlad druhé největší pyramidy v Egyptě i v Gíze.

Menkaureova pyramida

Nejmenší z gízských pyramid stojí nejdále od nilského údolí a její jméno zní "Božský je Menkaure".


FUNKCE PYRAMID V GÍZE
Historických funkcí je hned několik. Snad nejznámější vezmeme li v úvahu, že se je funkce pohřební. S největší pravděpodobností zde byli i faraoni pohřbeni. V žádné z Gízských pyramid se ovšem nenašel ani kousek záhrobní výbavy či mumie.


BUDOUCNOST PYRAMID V GÍZE
Staré arabské přísloví praví : "Vše se bojí času, jen pyramidy se času vysmívají." Bohužel, v poslední době se pyramidy začínají bát času čím dál tím více. Stále stoupající přísun turistů působí památkářům obrovské problémy. Odborníci UNESCO spočítali, jaké obrovské množství vápence a pískovce odřou turisté z pyramid. Ale především : v Egyptě dramaticky stoupla hladina podzemních vod, které vzlínají do památek a rozrušují je.
Pyramidy v GízePyramidy v GízePyramidy v GízePyramidy v Gíze

Cheopsova pyramida(6 kb)pyramid_khafreVšechny tři pyramidyChufova Pyramida







Původních 7 divů světa

10. července 2007 v 8:51 7 divů světa
Jejich seznam sestavil ve 2. století př. n. l. zřejmě helénský filozof Filón Byzantský
* Pyramidy v Gíze: jediné ze starých divů se dochovaly
* Artemidin chrám v Efesu: zničen požárem
* Feidiova socha Dia v Olympii: zničena požárem
* Semiramidiny zahrady: existence babylonských visutých zahrad nebyla nikdy úplně prokázána
* Maják na ostrově Faru u Alexandrie: podlehl zemětřesení
* Rhodský kolos: podlehl zemětřesení
* Mauzoleum v Halikarnassu: podlehlo zemětřesení

Tádžmahal (Taj mahal - Indie)

10. července 2007 v 8:49 7 divů světa
Taj Mahal, ležící na okraji Agry, bývá také nazýván nejvelkolepějším památníkem lásky na světě. Jedná se totiž ve skutečnosti o hrobku, kterou nechal vystavět Shah Jahan pro svou zesnulou manželku Mumtaz Mahal. Mumtaz Mahal, vlastním jménem Ardjumand Banu Begam se narodila v roce 1593 jako dcera ministra na královském dvoře. Shah Jahan se do ní zahleděl a v roce 1612 si ji vzal za manželku.
Tento panovník měl celkem tři ženy - jednu mu vybrali rodiče, jednu si vzal z politických důvodů, ale tu prostřední si bral z lásky a udělil jí právě titul Mumtaz Mahal, což znamená Perla paláce. Měli se dokonce tak rádi, že Mumtaz Mahal s ním jezdila na válečná tažení. A právě během tažení na jih Indie v roce 1631 při porodu čtrnáctého dítěte Mumtaz Mahal zemřela.
Shah Jahan se hrozně rmoutil, po smrti své ženy se na šest měsíců zavřel v paláci. Pak začal stavět velkolepé mauzoleum na břehu řeky Yamuna, pojmenované Taj Mahal (Koruna paláce). Stavba byla dokončena v roce 1653 a podílelo se na ní celkem 22 000 dělníků. Hlavní vstupní brána má čtyři věže a 22 kopulí ve dvou řadách, což symbolizuje, že trvala 22 let.
Vstupní brána je postavena z červeného pískovce, zdobeného bílým mramorem. Kaligrafické ozdoby představují verše z koránu. Při jejich malování byla použita "prostorová" finta - mezery mezi znaky se směrem nahoru zvětšují, takže při pohledu zezdola vypadá text rovnoměrně.
Vlastní mauzoleum je postaveno z bílého mramoru, po jeho stranách stojí dvě mešity z červeného pískovce. Mramor se dovážel z města Makrana v dnešním Pákistánu, vzdáleného asi 400 kilometrů, červený pískovec pocházel z Fatehpur Sikri. Způsob dopravy byl tradiční - trakaře a buvoli.
Budova je vysoká 75 metrů a představuje kombinaci islámské a hinduistické architektury. Dvojitá kopule je zakončena obráceným lotosem. Stejně jako na vstupní bráně i tady je použito několika "prostorových klamů". Minarety jsou odkloněny směrem ven, aby při případné přírodní pohromě nezasypaly hrobku. Do mramoru jsou speciální technikou, zvanou pietra-dura zasazeny polodrahokamy, z nichž jsou sestaveny jednotlivé motivy.
Posledních 27 let svého života prožil Shah Jahan ve smutku. Archeologové objevili na protějším břehu Yamuny základy hrobky, kterou začal budovat pro sebe. Ta měla být z černého mramoru, nebyla však nikdy dokončena. Nákladné stavby, které Shah Jahan prováděl, totiž zcela zruinovaly státní pokladnu, což vedlo ke spiknutí jeho čtyř synů, z něhož vzešel jako vítěz následující panovník Aurangzeb. Ten pak Shah Jahana zavřel ve dva kilometry vzdálené Červené pevnosti, z jejíchž oken se mohl až do konce života kochat pohledem na své vrcholné dílo.
Nakonec ale přece jen Shah Jahan po boku své ženy ulehl. Po smrti v roce 1658 byl díky přímluvám své dcery umístěn vedle milované Mumtaz Mahal. Uvnitř mauzolea proto vidíme dnes dva kenotafy, stojící přímo nad kryptou s jejich sarkofágy. Šáhův kenotaf je také to jediné, co narušuje zdejší dokonalou symetrii.
Technika inkrustace tvrdými kameny, tzv. pietra-dura pochází z Itálie, ale právě při stavbě Taj Mahalu byla dovedena k dokonalosti. Od té doby se zde dědí z otce na syna a máme možnost se s ní v blízkých dílničkách také seznámit. Synové tvarují polodrahokamy a vyškrabávají do mramorových desek 2,5 milimetrů hluboké drážky, do nichž pak otec vkládá kameny. Květ růže sestává asi ze 20 kousků, květinky na hrobce v Taj Mahalu jsou však tvořeny až ze 64 částí. Tajemství výroby speciálního lepidla zná jen hlava rodiny. Nejdražší předměty jsou vykládány modrými kameny lapis lazuli, dovezenými z Chile.
03 Taj Mahal.jpg 01 Taj Mahal.jpg 04 Taj Mahal.jpg

Koloseum (Itálie)

10. července 2007 v 8:43 7 divů světa
Údolí s Koloseem, které se rozkládá mezi Palatinem, Velií, Oppiem a Caeliem, tvořilo tradičně jeden z bodů města založeného Romulem a patřilo k nejstarším urbanistickým strukturám. Během císařství zde vznikal velký počet veřejných budov. Nera začlenil areál do svého Domus Aurea, ale Flaviovci ho vrátili římskému lidu. Vznikl tu Flaviovský amfiteátr spolu s řadou jiných staveb. Patřila sem i kasárna gladiátorů, dále nemocnice a skladiště. Nedaleko odtud bývala i císařská mincovna Moneta, která sem byla přeložena z Kapitolu.
Koloseum se tomuto amfiteátru říká podle kolosální sochy císaře Nerona, která byla později přebudována na sochu boha Helia. Kolosální socha Nerona pocházela z dílny řeckého sochaře Zenodora, který si vzal za vzor slavný Rhódský kolos. Socha byla 35 metrů vysoká a až do r. 1933 stál její podstavec na původním místě. Pak byl zničen. Socha byla odstraněna, když Hadrián začal stavět chrám Venuše a Romy. Bylo potřeba 24 slonů, aby pohnuli s vozem, na němž byl kolos naložen.
Před začátkem stavby zde bylo jezero. V r. 72 n. l. ho nechal postavit císař Vespasianus. Za jeho vlády byla postavena tři patra, která císař Titus ještě o jedno zvýšil. Koloseum bylo otevřeno slavnostně r. 80 n. l. Na počest otevření se zde konaly stodenní zápasy a štvanice na zvěř, pro které bylo použito 1000 gladiátorů a 5000 zvířat.
Následující zásahy do Kolosea byly provedeny Trajánem a Antoninem Piem. Alexander Severus opravoval jeho konstrukci poté, co bylo Koloseum v r. 217 zasaženo bleskem. Další opravy prováděli Gordianus III. a Trajánus Decius, a to po opětovném zasažení bleskem v r. 250. Další nezbytná rekonstrukce proběhla v r. 429 a 443 po zemětřesení. Odoakar nechal v l. 476 - 483 postavit spodní schodiště i se jmény senátorů. Poslední zásah provedl Teodorich, ale brzy poté začala stavba pustnout a chátrat. Své poslední představení zažilo Koloseum v r. 523 za vlády Teodoricha.
Zápasy gladiátorů v Koloseu zakázal císař Honorius r. 397 n. l., ale znovu byly obnoveny za císaře Valentiniána III. Štvanice na zvěř skončily až za gótského krále Teodoricha Velikého v r. 523, který také provedl poslední restaurátorský zásah do této stavby.
Ve středověku se část zdí v důsledku zemětřesení zřítila. Ruiny pak posloužily římské šlechtě jako pevnost, později jako kamenolom travertinových bloků. Až papež Benedikt XIV. v polovině 18. st. zasvětil stavbu Kristovu umučení pro krev mučedníků, která zde byla prolita. Podle křesťanské legendy byli divoké zvěři vrháni za oběť i křesťané. Soudí se, že zde takto zahynulo 400 000 lidí. Z Kolosea se dodnes dochovala jen jedna třetina.
Koloseum má elipsovitý půdorys s vnějším obvodem 527 metrů, délkou podélné osy 188 metrů a příčné osy 156 metrů. Výška stavby je 48,5 metru. Venkovní strana je z travertinu, z vnitřní strany byl použit tuf a cihly.
Na severovýchodní straně jsou zachována všechna čtyři patra, první tři s arkádami, jejichž pilíře jsou ozdobeny dórskými, jónskými a korintskými polosloupy, čtvrté poschodí tvoří uzavřená zeď s korintskými pilíři, mezi kterými byla okna a nyní volné prostory, které obsahovaly pozlacené štíty. Řada opěrných bodů držela nosníky velké plachty, která měla diváky chránit před sluncem. Nejdůležitější vchod byl na severní straně a byl určen císaři. Císařská tribuna byla na jihu krátké osy. Zde sedávali také konzulové a kněžky Vestálky. Na severní straně byla tribuna prefekta města a jiných soudců. Nejbližší řada k aréně byla rezervována pro senátory. Nad arkádami nad vchody byla umístěna čísla, která korespondovala s čísly na vstupenkách. Za veřejné hry sice návštěvníci nemuseli platit nic, ale potřebovali jakési žetony, na nichž stálo číslo jejich sedadla a popis cesty k němu. Podle propočtů byla kapacita amfiteátru 73 000 diváků. Kolem stavby byla volná, travertinem vydlážděná plocha a kolem ní dvoupatrový portikus.
Aréna je dlouhá 85 metrů a 55 metrů široká. Arénu od diváků oddělovala železná síť. Aréna byla v minulosti přikryta dřevěnými deskami, které se mohly odstranit, když to představení vyžadovalo. Podzemí obsahovalo mechanická zařízení na zdvihání klecí se zvířaty, kulisy pro postavení různých scén, zbraně pro gladiátory a nákladní výtahy, které za pomoci komplikovaného systému závaží přepravovaly šelmy a těžké kulisy do arény. Tento podzemní labyrint neumožňoval provádět tzv. naumachie - představení námořních bitev, pro které bylo nezbytné zaplavení arény. Hlavní chodba probíhala pod vchodovými chodbami východní směrem až ke gladiátorským kasárnám Ludus Magnus.
Stát organizoval zápasy z politických důvodů, aby si udržel přízeň národa. Gladiátoři byli vybíráni z odsouzenců na smrt, z válečných zajatců a otroků. Boj končil smrtí jednoho z bojujících, publikum však mohlo prohrávajícímu udělit milost. Pořadatelé her viděli raději, když umíralo méně gladiátorů, protože jejich vzdělání a obživa pohlcovaly enormní sumy. Konaly se zde dva typy představení: Munera - zápasy mezi gladiátory a Venationes - hony na dravou zvěř. V období republiky, než bylo postaveno Koloseum, se pořádaly hry na Foru Romanu, na Foru boariu nebo později na Martivě poli. Např. při příležitosti vítězství nad Dáky uspořádal císař Trajanus hry, na kterých bylo použito 10 000 gladiátorů a 11 000 kusů dravé zvěře.
Tapeta: Koloseum v El Jem II.

Chichen Itzá, Mexiko

9. července 2007 v 12:31 7 divů světa
Chichén Itzá, jedno z největších a nejvýznamnějších mayských míst leží v centrální části severního Yucatánu. Od dob španělské konkisty je z mayských míst nejznámější a nejdůkladněji odkryté a renovované. Chichén Itzá založili pravděpodobně Mayové v 6. století n.l., kteří asi po 200 letech toto místo z neznámých důvodů opustili. Kolem roku 918 na toto místo přišli Itzové (Mayové z kmene Itzá) a město dosáhlo duchovního a kulturního rozkvětu. Kolem roku 987 pronikli na Yucatám Toltékové a Chichén Itzá dostalo novou tvář: lid ze středomexické vysočiny vybudoval z mayského centra své hlavní město. Způsob jeho založení je podobný starému toltéckému centru Tula, zachovává si však i nadále rysy mayské kultury. Podle aztécké legendy vládl toltéckému městu moudrý panovník, který přijal po svém nástupu na trůn jméno boha, kterému chtěl sloužit - boha Quetzalcoatla. V řeči Mayů znamená nahuaské Quetzalcoatl Kukulkán. Obojí názvy tohoto boha znamenají v překladu Opeřený had. Z Tuly Quetzalcoatl odešel koncem 10. stol. n.l. do Chochén Itzá. Opeřený had a jeho nástupci učinili z mayského Chichén Itzá město k obrazu svému. Srdcem maysko-toltécké metropole se stala Kukulkánova pyramida (pyramida Opeřeného hada, Quetzalcoatlova pyramida), známá také pod názvem El Castillo (španělský hrad). Devítistupňová pyramida má čtvercový půdorys a počtem teras odpovídá 9 mayským podsvětím. Na vrchol vedou pod úhlem 45 stupňů čtyři schodiště uspořádaná ve směru světových stran, lemovaná balustrádou, která začíná v přízemí hadí hlavou a pokračuje hadím tělem až do nejvyššího patra. Ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti, 21. března a 21. září, dopadají sluneční paprsky na hlavní schodiště tak, že vzniká dojem, že se had plazí z chrámudolů. Každé schodiště tvoří 91 schodů, tedy čtyři schodiště dávají 364 stupňů - tolikrát v roce vystupuje slunce na oblohu. Spolu se vstupním schodem do svatyně má chrám 365 schodů. Pod Kukulkánovou pyramidou je starší devítistupňová pyramida, uvnitř níž je červený jaguáří trůn. Do těla jaguára je zasazeno 73 nefritových kotoučků, které napodobují skvrny na jaguáří kůži. Z nefritu jsou také široce otevřené oči zvířete, zatímco zuby jsou vytesány z pedernalu, vulkanického kamene.
Vliv kultury Toltéků se v Chichén Itzá zřetelně projevuje především v užití sloupů. Tak například na Chrám válečníků (Chrám bojovníků) v blízkosti El Castilla navazuje sloupová chodba. Vedle ní se nalézá skupina Tisíce sloupů, které nesly kdysi střechu. Chrám válečníků v Chichén Itzá připomíná svými čtyřmi stupni proslulou pyramidu B v Tule. Na sloupech seskupených do řad jsou vytesány postavy válečníků. Vstup do chrámu na konci schodů střeží socha Chac Moola, po stranách lemovaná dvěma sloupy znázorňující opeřené hady - symbol Quetzalcoatla. Chac Mool, zpola ležící na zádech a zpola se zvedající figura připomíná obřad obětí srdce. Do misky na břiše figury byla pravděpodobně vkládána srdce, která byla k poctě bohů vyrvána zaživa lidským obětem.
Typickým příkladem prolínání mayské a toltécké kultury je observatoř, a to pro své točité schodiště, zvaná El Caracol, což znamená hlemýždí ulita nebo mušle. Mořská mušle byla navíc jedním ze symbolů Quetzalcoatla jako boha větrů. Observatoř má kruhovitou základnu používanou toltéky - Mayové válcové budovy nestavěli. Původní kruhová stavba byla později pod vlivem Mayů obestavěna terasou, na přízemí bylo postaveno další patro, opět kruhové, ale menší. Ve zdech horního patra jsou čtaři průhledy, které snad sloužily pro pozorování hvězd.
S Toltéky vstoupila do Chichén Itzá i Venuše. Chrám Venuše je zde tvořen nízkou čtvercovou pyramidou, která má na všech stranách schodiště, stěny pyramidy jsou ozdobeny obrazy Opeřeného hada. Na plošině toltéčtí kněží konali lidské obětní obřady.
Z hlavního náměstí vede tzv. Svatá cesta k Studni smrti. Posvátná přírodní vodní nádrž (canote) asi 30 m široká, byla zasvěcena bodu deště Tlalocovi a stala se poutním místem Mayů. Z bahnitého dna byly vyzvednuty lidské obětiny, které dokládají historický vývoj toltécké říše a jejího náboženství. Mezi obětmi bylo nalezeno mnoho darů, např. nefritové a zlaté desky s bojovými scénami a různé šperky.
V Chichén Itzá je asi největší míčové hřiště ve Střední Americe, je 146 m dlouhé a 36 m široké. Při míčové hře tlachtli (nesprávně se používá název pelota, což je stará baskická míčová hra připomínající tenis) hrála proti sobě dvě družstva s tvrdým gumovým míčem. Úkolem bylo prohodit míč kamenným kruhem, který byl připevněn vertikálně na stěně. V ChichénItzá musela být tato hra obzvlášť obtížná, protože kruhy jsou připevněny ve výšce 8 m nad plochou hřiště. Hráči se nesměli dotknout míče rukama, jenom boky, koleny a lokty. Nosili ochranné oděvy, mezi nimi i těžké pásy ze dřeva a kůže, kožené chrániče boků a kolen a rukavice. Hra byla velmi tvrdá a hráči byli často zraněni nebo dokonce usmrceni. Diváci se shlukovali u hřiště, aby povzbuzovali své družstvo a uzavírali sázky na jeho vítězství. Hra však nebyla jen zkouškou síly a dovednosti. Pro hráče mohla znamenat doslova zápas na život a na smrt. Reliéfy na obvodových zdech míčového hřiště v Chichén Itzá znázorňují členy vítězných družstev, jak obětují poraženého protivníka useknutím hlavy.
Východně od míčového hřiště je stěna lebek Tzompantli a vedle ní malá Plošina tygrů a orlů. Stavba spojená s jižním okrajem míčového hřiště je nazývána Chrám jaguárů.

Machu Picchu, Peru

9. července 2007 v 12:19 7 divů světa
Soubor:Peru Machu Picchu Sunset.jpg
Místo uctívání Slunce a tajemných rituálů, při nichž byli muži v menšině.
Machu Picchu leží 112 kilometrů od Cuzka. Z Limy do Cuzka je vnitrozemské letadlové spojení. Z Cuzka je vlakové spojení do údolí Urubamba (stanice Puente Ruinas), odtamtud se jede dále autobusem k Machu Picchu. Pěšky trvá výstup od železniční stanice k místu s rozvalinami půldruhé hodiny.
Tajemné ruiny leží vysoko v Andách, na téměř nedosažitelném horském sedle. Místo bylo zasvěceno kultu Slunce. Panovníci luků odvozovali svůj původ od boha Slunce.
Asi 400 metrů nad řekou Urubamba v peruánských Andách leží na horském sedle kultovní místo, které bylo dlouho zapomenuté. Říká se mu Machu Picchu (starý vrcholek). Jméno je ale vypůjčené od nedaleké hory, protože nikdo neví, jak se toto místo skutečně jmenovalo.
Když je objevil v roce 1911 Hiram Bingham, archeolog z Yaleské univerzity, domníval se, že nalezl bájné město Vilcabamba. Tam se uchýlili povstalečtí Inkové a tam také přežili 36 let poté, co Španělé zapudili jejich posledního krále z Cuzka. Bingham byl pohledem, který se mu naskytl, nadšen a své dojmy zaznamenal takto: "Začínal jsem chápat, že tyto zdi se sousedním polokruhovým chrámem... patří k nejkrásnějším kamenným stavbám, které svět kdy viděl, a dech se mi tajil."
Krása tohoto místa je nesporná. Když byly v blízkostí nalezeny rozvaliny dalšího města, ukázalo se však, že se nejedná o Vilcabambu. Správné jméno Machu Picchu a leccos jiného je dodnes neznámé.
Zdá se, že Machu Picchu bylo v prvé řadě náboženským kultovním místem. Kdy vzniklo, se dodnes přesně neví. Předpokládá se však, že bylo postaveno v polovině 15. století, v období, kdy se říše Inků rozšiřovala a podrobovala si okolní indiánské národy. Podle odhadů tu žilo kolem tisíce lidí a kostry, které byly nalezeny, vzbuzují domněnku, že podle ženského obyvatelstva byl desetkrát vyšší než mužského. Tato skutečnost podporuje teorii, že Machu Picchu bylo centrem uctívání Slunce, kde žily hlavně Sluneční panny.
Na velký význam, který Slunce v této svatyni mělo, poukazuje i Intihuatana (což znamená v řeči Quechů místo, na kterém je připoutáno Slunce). Tato zvláštně tvarovaná kamenná skulptura sloužila možná jako astronomická observatoř. Nikde na světě není podobný komplex, ale předpokládá se, že se tu prováděly důležité propočty slunečních fází. Zdá se, že také souvisí s kultem v době zimního slunovratu, při němž se vyvolával návrat Slunce. Astronomická pozorování se pravděpodobně prováděla i ze Sluneční věže. Je to budova ve tvaru podkovy a má okno, do kterého padaly sluneční paprsky v době zimního slunovratu. Na kult Slunce poukazuje také Chrám tří oken, v jehož středu se nachází vzpřímený kámen, který má vztah k uspořádání oken. Ví se také, že Inkové měli sluneční slavnost. Jmenovala se Inti Raymi a konala se v době letního a zimního slunovratu.
Machu Picchu byl velkolepý komplex se zahradami, terasami, kultovními budovami a paláci. Byly tu vodní kanály, studně a lázně a pěstovala se kukuřice, brambory a zelenina. Terasy, založené na různých rovinách, byly vzájemně propojeny systémem schodišť.
Místo, které zůstalo španělským dobyvatelům utajeno, bylo kdysi z neznámých důvodů opuštěno. Možná že byla důvodem občanská válka nebo zhanobení svatyně, o tom se však můžeme jen dohadovat.
Sluneční kámen. Tady se každoročně v době zimního slunovratu konal sluneční obřad.
Tajuplné kamenné zdi
Hiram Bingham psal statě o velkolepých kamenických pracích v Machu Picchu. Zručnost, s níž byly sestavovány bílé žulové kvádry, aniž se přitom používala malta, je opravdu fascinující. Pečlivě otesané kameny do sebe s perfektní přesností zapadají a tvoří jednotné, velice stabilní stěny, na nichž jsou spáry sotva patrné. Když Bingham objevil Machu Picchu, bylo místo už celá staletí opuštěné a zarostlé džunglí. Musel nejprve místo vyčistit, rozpad se ale překvapivě udržel v mezích. Někdy se tvrdí, že toto stavební dílo nemůže pocházet od Inků. Že prý sice dosáhli vysokého kulturního stupně, ale nevyvinuli žádné techniky na dopravování těžkých materiálů z jednoho místa na jiné. Některé teorie předpokládají, že spolupůsobily mimozemské bytosti. Prostším vysvětlením by bylo připsat toto stavební dílo nějaké ještě ranější kultuře. Místo dává hádanky a zanechává nezodpovězené otázky. Jisté je jen to, že nikdo neví, jak Machu Picchu opravdu vzniklo.

Petra, starověké jordánské město

9. července 2007 v 12:08 7 divů světa
12 Vstupní brána Temenos.jpg
Petra je starodávné kamenné město v Jordánsku, pověstné neobyčejnou červenou barvou skal, v nichž je vytesáno. Právě kvůli této barvě se Petře často říká Růžové město. Skalní útesy však nejsou jen růžové nebo červené, ale zdají se odrážet i další barevné odstíny, zejména světle modrou, oranžovou, žlutou, purpurovou nebo zelenou. V Jordánsku a možná na celém Blízkém východě nenajdete podobnou památku. Leží skrytá v drsné krajině a je přístupná pouze úzkou rozsedlinou mezi rozeklanými skalními útesy.
V době železné ji obývali Edomité, ale největšího rozkvětu dosáhla Petra s příchodem Nabatejců (jeden z arabských národů). Jejich nové pojetí umění a architektury ovlivněné převládající helenistickou kulturou dalo vzniknout nádherným památkám vytesaným do červených skal. Ve městě najdete neporušené amfiteátry, domy, hroby, kláštery, chrámy, paláce a vítězné oblouky. Všechny tyto poklady jsou zdobené složitými sochami a poukazují na zručnost Nabatejců v oblasti sochařství, plastiky a fresek. Pevnostní město dnes působí jako tichý odkaz starého světa.
Ve 3. století př.n. l. byla Petra slavným hlavním městem Nabatejského království. Nabatejci obchodováním postupně nabyli velkého bohatství a založili stabilní monarchii. Její metropolí se stalo skalní město Petra. Vzniklo v místě, kde se stýkala tři strmá údolí a rozevírala se v široké prostranství. Svůj statut hlavního města získalo díky výborným bezpečnostním podmínkám - skryté v horách, se snadno kontrolovatelnými přístupy bylo prakticky nedobytné. Živé napojení na tehdejší hlavní obchodní cesty z Arábie do Středomoří vedlo k nebývalému rozkvětu města zejména v 1.století po Kristu. Tehdy měla Petra kolem čtyřiceti tisíc obyvatel a právě tehdy vznikla většina památek, které nechali nabatejští panovníci vytesat do skal. Následoval římský zábor, který rozvoj města zpomalil, ale i v této době vznikaly monumentální stavby. Ješitnost Římanům patrně nedovolila nezanechat v tomto jedinečném prostředí stopy po svém pobytu. Důležitost Petry však stále klesala. Po dobytí Araby začala chátrat a ve 14. století zcela upadla v zapomnění.
Západními cestovateli byla znovuobjevena až v předminulém století roku 1812. Stala se populární díky filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava. Od svého objevení až do 80. let minulého století byla domovem Beduínů. Ti pak byli přemístěni. Neočekávejte, že si Petru prohlédnete v klidu - každý den sem zavítá na 3000 návštěvníků. Pokud chcete Petru pořádně poznat, musíte zde strávit více než jeden den.
Petra je řecké slovo znamená to "skálu" a podle bible se toto místo jmenuje Choréb. Právě zde prý totiž Mojžíš udeřil do skály, aby z ní vytryskla voda. K této události došlo čtyřicet let poté, co Izraelité odešli z Egypta.
02 Pokladnice.jpg07 Hrobky.jpg13 Dveře.jpg

Socha Ježíše Krista (Brazílie)

9. července 2007 v 11:59 7 divů světa
Socha na kopci Corcovado nad Rio de Janeirem se tyčí ve výšce 710 m a poskytuje jedinečný výhled na celé Rio de Janeiro a zátoku Guanabara. Byla vztyčena v roce 1931, je to železobetonový monolit navržený francouzským sochařem Paulem Landowskim, je 30 m vysoká, rozpětí rukou je 28 m, pod podstavcem je malá kaple.

Velká čínská zeď

9. července 2007 v 11:51 7 divů světa
Velká čínská zeď je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. V dnešní podobě byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Podobná opevnění proti vpádům kočovných kmenů byla však budována již v dávnějších dobách.
Zeď se táhne v ohromující délce 6 700 km; východní počátek má v Šan-chaj-kuan (Shanhaiguan) při mořském zálivu Po-chaj (Bohai) v provincii Che-pej (Hebei) na hranicích vlastní Číny a Mandžuska, končí daleko na západě u Ťia-jü-kuan (Jiayuguan) v provincii Kan-su na pokraji pouště Gobi, v místech, kudy přes roztroušené oázy kdysi pokračovala západním směrem Hedvábná stezka. Nutno zdůraznit, že zeď v některých úsecích probíhá v několika liniích a vytváří odbočky (započteno do celkové délky), na jiných místech je naopak přerušena.
První Velká zeď byla postavena za vlády Prvního císaře, zakladatele epizodické dynastie Dynastie Čchin (Qin). Na stavbu byly nasazeny statisíce lidí, především zajatců a trestanců. Nejednalo se o budování z ničeho, ale spíše o propojení již existujících úseků opevnění postavených za časů Období Válčících států v 5. - 3. století př. n. l. Probíhala daleko severněji, než dnešní zeď a dochovaly se z ní jen nepatrné zbytky. I následující dynastie budovaly ve větší či menší míře obranné zdi na severním pomezí. Dnešní podobu získala zeď za dynastie Dynastie Ming, kdy byla přebudována do velkorysých rozměrů s použitím trvanlivých materiálů (kámen, pálené cihly). Zeď pochopitelně neměla za úkol odrazit masívní útok nepřátelského vojska, které by hradby dokázalo zlézt, ale znesnadnit polokočovným kmenům podnikání loupeživých nájezdů do nitra impéria.

Konstrukce a vybavení

Odedávna užívaným způsobem budování opevnění v Číně bylo dusání zeminy po tenkých vrstvách do připraveného bednění. Takto vytvořené velmi pevné jádro bylo pak obezděno. Stavební materiál je rozmanitý. Poblíž Pekingu byly při budování Velké zdi používány vápencové kameny, jinde žula a pálené cihly, v závislosti na místních zdrojích. Velká zeď zpravidla probíhá v obtížně prostupném terénu po hřebenech hor.
Parametry stavby se různí - opevnění z mingské doby má u paty šířku kolem 7 až 8 metrů, v koruně kolem 5 metrů a dosahuje výšky 6 až 10 metrů. Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých několik set metrů je zeď zesílena věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000. Ve větších odstupech pak byly budovány kasárny, zásobovací skladiště a velitelství.
K předávání zpráv o pohybu nepřítele používaly strážní hlídky kouřové signály. Například v mingském období znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátelských bojovníků.
Mýtus o viditelnosti z vesmíru
Dlouho se tradovalo populární, ale nikterak podložené tvrzení amerického cestovatele Richarda Halliburtona z roku 1938, že Velká zeď je jediným lidským výtvorem viditelným z Měsíce. Pokud jde o pohled pouhým okem, Velká zeď rozhodně není z takové vzdálenosti viditelná. V otázce pozorování z kosmické lodi na nízké oběžné dráze se názory různí. Není vyloučeno, že za příznivého osvětlení může pozorovatel s bystrým zrakem průběh zdi spatřit, ale kupříkladu první čínský kosmonaut Jang Li-wej (Yang Liwei) prohlásil, že Velkou zeď při pohledu z vesmíru nerozeznal. Tvrzení o její výjimečné viditelnosti lze rozhodně odkázat do říše legend.
Soubor:Great Wall of China location map blank.PNG Soubor:Great Wall of China.jpeg

Výsledky hlasování

9. července 2007 v 11:39 7 divů světa
V sobotu 7.7.2007 proběhlo ve večerních hodininách v Lisabonu vyhlášení výsledků volby 7 nových divů světa. Lidé z celého světa měli možnost dát svůj hlas 7 z 21 dosud stojících staveb. Toto hlasování probíhalo od 1.1.2006 až do již zmiňovaného data 7.7.2007, kdy se sečetly všechny hlasy a vyhlásil výsledek.
Nových 7 divů světa:
Chichén Itzá - Mexiko
Socha Ježíše Krista - Brazílie
Velká čínská zeď - Čína
Machu Picchu - Peru
Petra - Jordánsko
Koloseum - Itálie
Taj Mahal - Indie


Děti

9. července 2007 v 11:24 Komiks
!!!Pozor!!! ne každému se to může líbit.

O jeden šťastný konec více

9. července 2007 v 11:16 Smutné a štastné příběhy zvířat
Tento článek jsem přepsala ze stránky www.svobodazvirat.cz a to proto, aby jste se na tyto stránky mrkli a možná i pomohli zvířátkům v tísni.
O případu právě zachráněné klisny Kridy jsme se dozvěděli od jejich prvních zachránců, kteří nás kontaktovali s prosbou o pomoc. Stav Kridy vyžadoval, rychlé sehnání prostředků na hojení ran a rehabilitaci, která stále pokračuje a pokračovat bude.Pro nemožnost dalšího setrvání u prvních zachránců, putovala Krida do JS Koloušek Jažlovice.
Tam se jí ujala Lenka S, kterou jsem požádal o podrobnosti, a zdravotní stav Kridy v době kdy k ní přišla, až po současnost.
S Lenčiným souhlasem, přetiskuji její odpověď:

"No přišla k nám tuším 1.září loňského roku a vážila dle propočtu cca 280kg a dnes je na nějakých 330kg. Trpěla plísní v uších a letní vyrážkou, laminitidou zadních končetin a byla téměř bez svalstva, zhruba po dvou měsících jsme navíc ještě zjistili špatnou hybnost hlezeních kloubů. Vůbec ani nechci domýšlet jak chuděra vypadala když ji paní Kuchtová objevila, ale muselo to být dost příšerné. Plísně jsme se zbavili úplně asi po třech týdnech a letní vyrážka zmizela úplně asi po dvou měsících a teď jen čekáme zda se ukáže, že je Kriduše tzv. Mušař /koník trpící na tyto letní vyrážky v důsledku přecitlivělosti na bodavý hmyz/ a nebo zda to bylo způsobeno celkovým oslabením organismu v důsledku toho, že byla týrána. S tou laminitidou je to o chlup horší, ale naštěstí tam nedošlo k rotaci kopytní kosti, takže po podávání léků a šikovného pana kováře se to rapidně lepší, ale bohužel je toto na delší dobu, kopytní rohovina neroste tak rychle jak bychom si přáli, je to také asi i tím že už Kríduše není nejmladší a ta regenerace není tak rychlá jako třeba u mladších jedinců. Špatné klouby má evidentně z nepřiměřené zátěže, podařilo se mi dopátrat, že delší dobu chodila na hipodromu jako pouťový koník /dokolečka dokola vozila děti a lidi/ u Helfrů, o čemž vypovídal tedy i stav jejího celkového postoje, myslím že v tom okamžiku začal jít její život asi z kopce....
No ale dostává preparát na regeneraci a podporu pohybového aparátu a svalstva, je to tedy dle doktora doživotní nutnost pro její pohyb, a po vyléčení zánětu v těch kloubech dneska Kríduška běhá skoro jako zamlada.
Jinak co se týče pohyblivosti toho jejího krku(byl značně oslaben), no vlastně celkově se moc hýbat nemohla, tak pravidelně cvičíme jednoduché terapeutické cviky na ohebnost a procvičení svalstva a je to o dost lepší, dneska zvedá hlavičku krásně nahoru a kouká k nebesům, sice to nevydrží příliš dlouho, ale i tak je to myslím pokrok. Začala pomalu pracovat na lonži a chodit na procházky, dneska už má jednou týdně na programu 20min lehkou práci pod sedlem a čas od času povozí mojí tříletou neteř, která Krídušku děsně zbožňuje a nejraději by si ji nastěhovala do paneláku.
Jinak si tedy myslím, že jí hodně pomohlo když začala chodit s celým naším stádečkem pohromadě, tam pobývala na pastvě jen s koňskými důchodci a řekla bych, že se tedy dosti nudila, protože v okamžiku kdy jsme se zbavili plísně a Kriduši vpustili do davu tak za pár dní byla jako vyměněná. Úplně jiný koník, začala být hodně veselá a dneska je největší kámoška s našimi ročními hříbátky, hraje si s nimi, lítá s větrem o závod, vychovává je a chrání, jejich pozorování je lepší jak kino :-) fakt.
Veselá historka s Kríduškou? On je každý den s ní veselý, je to taková naše rozmazlená kobča a ona to mrška ví a patřičně toho využívá a vynucuje si moji pozornost. Každý den, ráno v poledne i večer, mi nezapomene zařehtat ke krmení a vždy si přijde pro podrbání.
Maximálně zbožňuje lékořicové pamlsky Leoveties, za ty je ochotná klidně válet sudy."
Jojo, je fakt úžasná, na to co má chuďka za sebou si vede skvěle. Jinak aktuální fotečky jsou k vidění na našich stránkách www.jskolousek.wbs.cz a jestli budete chtít můžu i nějaké poslat.
Mějte se a Smějte se!
Lenka S.
JS Koloušek
Jažlovice
Děkujeme všem co pomohli (finančně či jakkoli jinak), k tomuto šťastnému konci .
Alex SZ Praha


Delfín Flipper - Jak vlastně umřel

9. července 2007 v 10:42 Smutné a štastné příběhy zvířat
flipper
Zná ho snad každé dítě. Přátelský, veselý delfín, který vás přilepí k obrazovce svými psími kusy a nesmírnou přátelskostí. Snad každý ho měl rád a přál si ho mít za kamaráda. Koho by napadlo, že jeho život nebyl ani zdaleka tak veselý, jako v televizi? Tak co se stalo? Posledních pár dnů ve svém životě přestal jíst a stal se apatickým. Potom se ponořil na dno své nádrže, přestal dýchat a pro vždy ukončil své trápení. Spáchal sebevraždu. Proč? To vše bylo divákům skryto. Nezvládl ten neustálý silný stres spojený s natáčením ,,jeho seriálu". Velmi tvrdý, vyčerpávající a krutý trénink, který neustále podstupoval, a k němuž patřilo i týrání hladem a někde jsem četla, že i elektrošoky, psychicky nezvládl. Trpěl pro zábavu jiných a rozhodl se to skončit.